KřSb Český Těšín

Kdo jsme

Jsme lidé z Těšína a okolí. Lidé všech generací od miminek a dětí, přes dorost a mládež až po seniory. Máme různé vzdělání, názory, povahy a životní zkušenosti. Přes všechny rozdíly nás spojuje víra v Pána Boha, kterého jsme poznali v Ježíši Kristu, Hospodinu i Duchu svatém. Tohoto Boha společně uctíváme.

Setkáváme se na bohoslužbách, ale i u jídla, při sportu, výletech, a taky při práci na údržbě volnočasového areálu, který slouží všem návštěvníkům ke sportování, hrám i odpočinku.

Čemu věříme

To by bylo na delší povídání. Přečtěte si, jak jsme to shrnuli do pěti bodů:

Věříme, že křesťanství je o vztazích. O vztahu s Bohem i vztahu k lidem. Cílem nejsou pravidla, zákony, příkazy a zákazy. Cílem jsou vztahy, které naplňuje láska. Nesnažíme se koupit si Boha dobrými skutky a láskou k druhým, protože to nedokážeme. Milujeme druhé a sloužíme jim, protože Bůh nejdřív miloval nás a odpustil nám naše selhání a chyby.

Věříme, že každý člověk má narušený vztah s Bohem i s lidmi. Tomuto narušení říkáme hřích. Hřích způsobuje v našich životech zklamání, smutek, osamělost, bolest a mnoho dalších věcí, které náš život ničí. Hřích oddělil člověka od Boha a způsobil ztrátu živého vztahu s ním - naše prokletí.

Věříme, že je možné obnovit živý vztah s Bohem! Je možné zlomit naše prokletí! Je to možné, když věříme, že Ježíš Kristus zaplatil plnou cenu za naše prokletí. Tou cenou je jeho smrt na kříži. Tím zlomil moc hříchu a usmířil nás s Bohem. Díky Ježíši Kristu můžeme Boha prosit o odpuštění a mít zase živý vztah s Ním.

Věříme, že Ježíš Kristus byl vzkříšený a odešel do nebe, kde se připravuje na nový návrat, při kterém se před ním skloní všechny národy země. Věříme, že život člověka smrtí nekončí, ale přechází do nové, věčné reality. Každý člověk se může rozhodnout, zda tuto realitu stráví v přítomnosti živého Boha - lidé tomu říkají nebe - a nebo bez Boží přítomnosti - lidé tomu říkají peklo.

Věříme, že Ježíš Kristus je na zemi přítomný duchovně - díky Duchu svatému. Ducha Ježíše Krista může člověk, který mu uvěří vnímat a žít s ním život novým způsobem. Díky tomu nemusí křesťané žít sobecký život, zaměřený jen na sebe, ale jsou ochotní sloužit druhým lidem, milovat je nebo i trpět pronásledování pro víru v Ježíše Krista.

To by bylo na delší povídání. Přečtěte si, jak jsme to shrnuli do pěti bodů:

Věříme, že křesťanství je o vztazích. O vztahu s Bohem i vztahu k lidem. Cílem nejsou pravidla, zákony, příkazy a zákazy. Cílem jsou vztahy, které naplňuje láska. Nesnažíme se koupit si Boha dobrými skutky a láskou k druhým, protože to nedokážeme. Milujeme druhé a sloužíme jim, protože Bůh nejdřív miloval nás a odpustil nám naše selhání a chyby.

Věříme, že každý člověk má narušený vztah s Boh...

Číst více...

Naše hodnoty

Komunita založená na Bibli - jsme společenství křesťanů, které spojuje Kristova láska a věrnost biblickým hodnotám. Bible je nejvyšší autoritou ve všech záležitostech víry a života.
Týmové vedení - sbor vede skupina lidí, které říkáme Starší sboru. Jednotlivé oblasti služby vede Sborová rada.
Křest - víru vyznáváme křtem ponořením do vody na základě osobního rozhodnutí.
Večeře Páně - pravidelná slavnost, kterou si připomínáme Pána Ježíše Krista, jeho ukřižování, smrt i vzkříšení.
Aktivní služba - podporujeme aktivní zapojení všech členů, nerozdělujeme se na duchovní a laiky, věříme, že následování Krista vede k životu služby i k rozhodnutí sdílet druhým lidem dobrou zprávu o Bohu.

Naše vize

Vize Křesťanského sboru Český Těšín je:

Pomáhej
Přijímej
Posílej

Jako sbor křesťanů chceme být prospěšní pro své okolí, vytvářet atmosféru přijetí každého, kdo přichází, a budovat mezi sebou vztahy založené především na lásce jeden k druhému po vzoru Ježíše Krista. To, co jsme od Boha přijali chceme předávat druhým lidem a učit je, jak můžou být užiteční zase dalším.

Svědectví

Je možné zažít s Bohem něco osobního? Jaké to je, když se člověka Bůh dotkne? Co to znamená mít živý vztah s Bohem? Poslechněte si životní příběhy. Přečtěte si zkušenosti, které jsme zažili na vlastní kůži.

Níže najdete videa a články, které popisují neobyčejné zážitky obyčejných lidí. Lidí, kteří věří, že Ježíš Kristus není pouze historická postava, ale osobní Bůh, se kterým je možné mít živý vztah i v dnešní době.

Svědectví - Bůh vstoupil do mého vyčerpání

Svědectví člena Mládeže Rosti Knoppa o tom jak Bůh jednal v jeho životě na letošním táboře Fulhaus. Rosťa zde byl dobrovolníkem v technickém týmu, ale starosti, únava a vyčerpání na něho dolehlo. Jak to dopadlo? Bůh je živý a nenechá tě v žádné situaci samotného. Když je Bůh s námi, kdo je proti nám!? Římanům 8:31

Svědectví - Životní změna

Ahoj, jmenuji se Vojtěch Brázda a rád bych vám řekl příběh o tom, jak jsem se setkal s Bohem a jak proměnil a stále formuje můj život. Nech se formovat i ty a vydej se na nespoutanou jízdu s Ježíšem!

Svědectví - Proměněná Bohem

Ahoj, jmenuji se Liliana a ráda bych vám řekla o tom, jak jsem se potkala s Bohem. Zažila jsem Boží přítomnost a nechala se Bohem proměnit. Nech se proměnit i ty!

Svědectví - Boty

Dostalo se mi nabídky podělit se Vámi o mé svědectví. Pro někoho náhoda, pro mě zázračný dar. Zázrak. Každý máme ve svém životě nějaké překážky a trápení. Bylo zimní období a já se trápila tím, že nemám boty na zimu. Bylo mi líto, že zimní boty si nemůžu dovolit z finančních důvodů. Jediný, kdo to věděl byl Bůh. Když jsem šla spát, neměla jsem ani tušení o tom, co by mohlo druhý den následovat.
Ráno jsem vstala a hned po ranní rutině jsem měla v plánu jít na ÚP. Otevřela jsem dveře a...

Číst více...

Paříž zadarmo

Když mi bylo třináct, mým snem bylo vidět New York. Po okupaci naší země spojeneckými vojsky mi bylo jasné, že New York prostě neuvidím, tak jsem si řekla - stačí mi Paříž.

Na gymnáziu jsem si vybrala cizí jazyk francouzštinu a plánovala jsem si, že jednou…

Jenomže čas běžel, já byla už babička, francouzštinu jsem zapomněla a i když se sen uvidět Eiffelovu věž se mi občas připomenul, jeho realizace byla v nedohlednu, z finančních důvodů.

Dcera se nám vdala do Ameriky, takže cíl případných zahraničních cest tím byl jasně definován jednou pro vždy. Když jsme se jednou od ní vraceli, došlo k nečekané události. náš zpáteční let se zkomplikoval. Kvůli přítomnosti amerického prezidenta na letišti, kde jsme měli přesedat, toto bylo pro veřejnost uzavřeno. Při výměně letenek nám nabídli dvě možná řešení. Buď poletíme až druhý den, nebo hned, ale přes Paříž, kde však na navazující let do Prahy budeme muset čekat několik hodin. Několik hodin! Hurá! Uvidím Paříž! Zvolili jsme druhou variantu.

Když jsme tam přistáli, manžel v bankomatu vyzvedl eura a jeli jsme se podívat na Eifelovku. Byla jsem tak nadšená a nedočkavá, že jsem se vecpala s davem do vozu metra, ale manžel se synem zůstali na nástupišti. Tak jsem jim přes okno zřetelně odartikulovala, že vystoupím příští zastávku a počkám tam na ně. Povedlo se a dál jsme už cestovali společně. Věž mne trochu zklamala, představovala jsem si ji mnohem vyšší, ale i tak to byl fantastický zážitek. Několik afroameričanů tam nabízelo jako suvenýr malé Eifelovečky které měli po desítkách navléknuté na velkém kruhu. Můj muž chtěl jednu koupit na památku. Stála jen jedno euro. My neměli drobné a prodejce neměl na vrácení, ptal, se, jestli jich nechceme koupit větší množství, byl ochotný slevit i na polovinu, jenom aby prodal. S úsměvem jsme se omluvili, že opravdu ne. A představte si, ten milý člověk rozepnul ten kovový kruh, kde je měl všechny navlečené a jednu nám daroval jen tak.

Vzpomněla jsem si jak jsem jen před pár dny četla o tom, že Bůh naše sny vede stále v patrnosti. Měla jsem pocit, jako by mi šeptal do ucha. “Vidíš, myslela sis, že ji už neuvidíš a teď ji máš tady před sebou a zadarmo. Tato malinká ti bude připomínat, že u mne není nic nemožné.

O čem sníte vy? -rm- Když mi bylo třináct, mým snem bylo vidět New York. Po okupaci naší země spojeneckými vojsky mi bylo jasné, že New York prostě neuvidím, tak jsem si řekla - stačí mi Paříž.

Na gymnáziu jsem si vybrala cizí jazyk francouzštinu a plánovala jsem si, že jednou…

Jenomže čas běžel, já byla už babička, francouzštinu jsem zapomněla a i když se sen uvidět Eiffelovu věž se mi občas připomenul, jeho realizace byla v nedohlednu, z finančních důvodů.

Dcera se nám vdal...

Číst více...

Propiska

Jan 10, 27: Moje ovce slyší můj hlas…..

Nedávno se mne jedna dívenka ptala, jestli věřím, že Bůh mluví ke svým dětem a jak poznám, jestli opravdu je to Jeho hlas, nebo jenom moje vlastní myšlenky. Tak jsem jí vyprávěla jednu z mých prvních zkušeností.

Před třinácti lety jsem se v Praze účastnila tři dny z týdenní přípravy na tábor, který organizovali Neslyšící pro své neslyšící děti a jejich slyšící sourozence. Vše probíhalo ve znakovém jazyce, který jsme se tehdy učila třetím rokem.

Stala se mi taková věc. Hned první den si ode mne chtěla Severa půjčit propisku, protože neměla svou. Viděla, že mám dvě. Kterou jí půjčím? Tu hezčí, čtyřbarevnou. Seveře se taky moc líbila. Zatvářila se jako malá holčička, která teď má něco krásného. Tohle je jeden z důvodů, proč Neslyšící miluji. Jakým způsobem vyjadřují emoce, i takové, pro které my slyšící mnohdy nemáme slova.

Tak si užívám, že ji moje volba potěšila, když v tom vnímám jako by tichý vnitřní hlas „Dej jí tu propisku a přidej jí k tomu i ty náhradní náplně, co máš v pouzdře…“ Jenomže mně se do toho vůbec nechtělo! Moji nejmilovanější propisku? Když mi ji Severa po skončení výuky chtěla vrátit, oddálila jsem definitivní rozhodnutí, zda ten tichý hlas poslechnu nebo ne tím, že jsem jí řekla, že stačí, když mi ji vrátí zítra. Abych získala čas přemýšlet o tom tichém vnitřním hlasu.

Druhý den ráno v metru znovu řeším tuto otázku. Mám jí čtyřbarevku věnovat? Vyvstal mi verš: Radostného dárce miluje Bůh. (Ale já nemám v srdci radost, spíš to cítím jako povinnost poslechnout Pána, pokud je ten tichý hlas Jeho). Tak smlouvám. Ale Ty přece Bože nechceš, abychom něco takhle dávali, říkáš, radostného.… Ach jo! Jenom si něco namlouvám? Tichý hlas na to: „Nech to na zítřek. Máš ještě jeden den.“ Po skončení výuky Severa propisku automaticky hodí do tašky a já jsem ráda. Až večer znova uvažuji, jak se zachovám, když už zítra musím odjet dřív, než ostatní, ale tichý hlas zřetelně říká: „Neřeš to. Uvidíš zítra.“

Třetí den, před začátkem výuky za mnou přichází Irena a rozpačitě mi vysvětluje, že včera si od Severy tu moji propisku vypůjčila Anička a od Aničky si ji zase půjčila Irena a ta ji dnes zapomněla u Vesty v bytě, kde byly všechny ženy společně ubytované. Že ví, že se už neuvidíme, aby mi ji mohla vrátit a tak že se mi opravdu moc, moc omlouvá… Dívala se na mne trochu vyjeveně, když jsem reagovala téměř záchvatem smíchu. Ujistila jsem ji, že mi to opravdu nevadí. Neuměla jsem ještě znakovým jazykem vyjádřit, jak jsem šťastná, že Bůh opravdu mluví se svými dětmi a že On sám za mne vyřešil dilema mezi poslušností a radostným dárcem. S radostí jsem Seveře hned věnovala i ty náhradní náplně a věřte mi, opravdu to nebylo proto, že by mi teď už byly k ničemu, protože po návratu domů jsem si stejnou propisku koupila znovu. Jak Bůh mluví k vám? -rm-

Jan 10, 27: Moje ovce slyší můj hlas…..

Nedávno se mne jedna dívenka ptala, jestli věřím, že Bůh mluví ke svým dětem a jak poznám, jestli opravdu je to Jeho hlas, nebo jenom moje vlastní myšlenky. Tak jsem jí vyprávěla jednu z mých prvních zkušeností.

Před třinácti lety jsem se v Praze účastnila tři dny z týdenní přípravy na tábor, který organizovali Neslyšící pro své neslyšící děti a jejich slyšící sourozence. Vše probíhalo ve znakovém jazyce, který jsme se tehdy učila ...

Číst více...

Vybité baterie

Během letní dovolené jsme navštívili jedno turisticky známé městečko. Bylo to opravdu pěkné místo, jen jsem netušila, že bude tak přeplněné lidmi. V hlavních ulicích jsme se prodírali davem a jelikož jsem spíše přírodní typ a mám poněkud introvertní povahu, začala jsem být podrážděná a cítila jsem, že mi dochází „baterie“. Věděla jsem, že pokud se něco nestane, své emoce nezvládnu a nejspíš to odnese můj muž.

V městečku byl i malý kostelík, kde jsme se šli ochladit a schovat před pálí...

Číst více...

Kotel

Poslední roky neprožívám nejšťastnější období v mém životě, v jednom roce jsem prošla nelehkým rozvodem, hledáním nové práce a stěhováním. Zažila jsem více ztrát, než by si člověk přál. Ale na druhou stranu jsem mohla pociťovat Boží blízkost v každodenním životě a uvědomění si mojí závislosti na Něm více než kdy jindy. Byl začátek jara a tehdy jsem bydlela sama v rodinném domku za městem. Přišly velké mrazy a do toho nasněžilo a byl problém vůbec vyjít z domu, natož vyjet autem. Rozhodla jsem se, že tedy zůstanu doma a volný čas využiji k různým domácím povinnostem. Po nějaké době jsem zjistila, že mi je chladno a že přestal topit kotel. Zkontrolovala jsem všechno, co jsem uměla, ale sama jsem si moc neporadila. Věděla jsem, že v našem sboru máme schopné lidí, kteří tomu rozumí a po nějaké době jsem se dovolala tomu správnému, který slíbil, že se na kotel přijede podívat. V té stejné době mi volá kamarádka ze sboru: „Jsi doma? Tak tam zůstaň. Manžel k tobě přijede a odstraní ti sníh a led“. Byla jsem v šoku. Uvědomila jsem si, že jsem se za moji situaci ještě ani nemodlila. Ale Pán věděl, že si sama neporadím a se zkouškou mi rovnou poslal řešení. Manžel kamarádky přijel na kole (??), pomohl mi se sněhem a náledím, druhý bratr ze sboru mi rychle a zadarmo opravil kotel a odjeli. A já jsem s pláčem děkovala Pánu Bohu, jak je úžasný a jak mě má rád. A i když jsem si na Něj v daném okamžiku nevzpomněla (snad jsem měla pocit, že si poradím sama), On nezapomněl a poslal mi pomoc. Pán Bůh nám nikde v Bibli neslíbil, že náš život tady na zemi bude zalitý sluncem. Ale slíbil nám, že s námi bude a neopustí nás. Často mě přepadají obavy ze samoty, z budoucnosti, z nejisté doby, ve které teď žijeme, ale vím, že On – Pán Ježíš – je ta jediná jistota. Možná nemám všechno, co bych si přála, ale mám mnohem více, než si zasloužím. A taky jsem si mohla uvědomit, jak je to úžasné patřit do velké Boží rodiny a jak jsem často málo vděčná za lidi, kteří jsou okolo mě. Mám pár oblíbených veršů, které si čtu ve chvílích, kdy mi je smutno. Jedním z nich je verš z 1. Petrovy 5:7: „Všechnu svou starost svěřte Jemu, vždyť Jemu na vás záleží“. A tak, jestli prožíváš samotu, bolest, procházíš zkouškou nebo nechápeš, proč se některé věci dějí právě tobě, vše s důvěrou přenech Pánu Ježíši, protože jedině On tě nezklame a přesně ví, kdy a co ti má dát

-jz- Poslední roky neprožívám nejšťastnější období v mém životě, v jednom roce jsem prošla nelehkým rozvodem, hledáním nové práce a stěhováním. Zažila jsem více ztrát, než by si člověk přál. Ale na druhou stranu jsem mohla pociťovat Boží blízkost v každodenním životě a uvědomění si mojí závislosti na Něm více než kdy jindy. Byl začátek jara a tehdy jsem bydlela sama v rodinném domku za městem. Přišly velké mrazy a do toho nasněžilo a byl problém vůbec vyjít z domu, natož vyjet autem. Rozhodla jsem se...

Číst více...

Noční vlak

Moje prožitá zkušenost není žádný Boží zázrak v mém životě, je to spíše Boží lekce pro mě. Vracela jsem se od syna s manželkou z Prahy. Jela jsem vlakem a příjezd do Českého Těšína měl být po 22. hodině. Ale po cestě jsme nabrali zpoždění a bylo jasné, že do postele se dostanu hodně pozdě. Po cestě jsem si četla, snažila jsem se neusnout, ale někdy za Ostravou jsem si lehce zdřímla a když jsem se probrala, tak jsem byla ve vagóně úplně sama a bylo už okolo 23. hodiny. Vyhledala jsem průvodčí a z...

Číst více...

Historie

Křesťanský sbor Český Těšín je součástí církve Křesťanské sbory, což je název hnutí v rámci evangelikálního proudu křesťanství. Křesťanské sbory navazují na probuzenecké hnutí z 18. a 19. století, zejména tzv. „plymouthských bratří“ působících před rokem 1830 v Dublinu, Bristolu, Plymouthu ve Spojeném království a „bratrského hnutí“ (Die Brüderbewegung) v polovině 19. století v Německu. Roku 1848 se ve Spojeném království podle přístupu k věřícím ostatních církví hnutí diferencovalo na dvě skupi...

Číst více...

O nás